Critical acclaim
...Michaela Fukačová is an innate musician whose formidable technical equipment is completely at the service of the composer, and whose natural artistry is evident in every bar... Gramophone (11/97, p. 62)
.. a superb young cellist, Michaela Fukačová, was in her native element with this music and got right to its heart with a richly warm tone that contained a marvellously varied palette of colours. Hamilton Spectator, Canada
...and it was the cellist who dominated, from the moment she arrived on stage. Fukačová steered a firm course through the many changes of mood and gear which make Dvorak´s Concerto so distinctive. A cellist to watch indeed. The Guardian
If ever there has been a name to watch out for, this is the one! The Strad
No phrase was commonplace; in the slow movement of Schubert´s Arpeggione sonata she gave a unique quality to each of the three repeated notes in the opening melody. From soaring cantabile to whispered pianissimo her tone was wholly controlled, unencumbered by false expression or aggressive attack. Brahm´s Second Sonata, beginning in full flight, contained some of the most impassioned yet pure toned cello playing I have heard. The Daily Telegraph
...we were treated to a ravishing performence of Walton`s Cello Concerto by the beautiful young cellist Michaela Fukačová. This had to be the most vigorous and transporting performance of this work I have ever heard. Aberdeen Evening Express
Michaela Fukačová displayed great musicality and admirable technique. Variations on a simple theme became, in her interpretation a thrilling adventure full of miraculous nuances, combined with powerful virtuoso playing. Leidsch Dagblad, Holland
Some features of this creative performance can hardly be forgotten. The audience as well as the orchestra easily recognized that there was a rare artistic feast taking place. The more fact that the soloist managed to evoke this sort of experience through music of the present century, not aided by the charm of, say, Dvorak or Tchaikovsky, has doubled the worth of her performence. Hudebni Rozhledy, Prague
With excellent, dedicated soloists it turned out to be a wonderful Brahms interpretation. In particular the young Fukačová, with her nature musical ability, holds great career promise. Ongakuno Tomo, Tokyo
This was one of the finest concerts, one you remember always. I could string one superlative after another, without doing justice to the calibre of this artist... Politiken, Copenhagen
Her command of the instrument is imposing, her art of creating atmosphere astounding. You are captivated by the parts relished emotianally and inspired to lithen breathless to the musically integrated flow full of tension, where the delicate details are like the dots over i´s. Berlingske Tidende, Danmark
Die sympatische Dame besticht in jeder Weise: In der Tonbildung bis in Hochlagen, in substanziellen Pfeiftönen, im kantablen Ausdruck, in angriffigen Steigerungen. Südkurier
Die Solistin Michaela Fukačová absolvierte ihren Part mit grossem Ton und traumwandlerischer technischer Sicherheit. Eine Cellistin von Weltformat, ohne Frage. Westdeutsche Allgemeinde
Das alles änderte sich nach der Pause mit dem Auftritt der jungen Cellistin Michaela Fukačová. Man braucht keinen Prophet zu sein, um von ihr eine zukünftige Solokarriere zu erwarten: Bei ihr paart sich mitreissende Musikalität mit technischem Können und künstlerischer Ausstrahlung. Rheinische Post
SELBSTVERGESSENE VIRTUOSITÄT - Diesmal bescherte die Tschechische Philharmonie unter Leitung von Leos Svárovský dem begeisterten Publikum das während des letzten halben Jahres in Amerika geschriebene herrliche Cellokonzert h-Moll mit der hervorragenden Künstlerin Michaela Fukačová aus Brünn. Mit ihrem warmen, dunklen Ton und mit ihrem selbstvergessene Spiel - ohne selbstzweckhafte Virtuosität -, das ins Mysteriöse ging (Adagio), gewann sie die Herzen. Bielefeld (WB)
De Michaela Fukačová émanent une force et une détermination hors du commun. Elle retrouve avec le concerto pour violoncelle de Dvorak un vieil ami. Au printemps d'une seule année, ne l'a-t-elle pas joué onze fois lors de la tournée du 100 ème anniversaire de la Philharmonie tchèqueč Comme dompté, son instrument obéit. Personne n'oserait résister à cette longue jeune femme brune. Il va même pleurer dans l'Adagio ma non troppo. Une interprétation très personelle et contrastée, faite de rigueur et de liberté, de violence et de langueur. Longuement et chaleureusement ovationée, Michaela Fukačová retrouve son violoncelle pour "Le Cygne de Saint-Saëns", qu'elle affectionne particulièrement. Le Télégramme
Tout cela réalisé avec une élégance, un chic qui repoussent définitivement l'image que l'on se faisait du musicien, un rien coincé. Il faut avouer que la jeune Fukačová, dans la grande tradition tchèque, n'a pas son pareil pour parer ces oeuvres de mille et une couleurs, de mille et un rythmes ensorcelants. Si ce n'est pas déjà fait, découvrez vite Reger, vous m'en direz des nouvelles. Télérama, France
Michaela Fukačová a l'immense mérite de laisser filer les oeuvres de jeunesse, en les colorant de son timbre clair et lumineux, puis de ne pas dramatiser la 1re Sonate en confondant l'écriture martinienne avec celle de Brahms. ... Une admirable anthologie restituant à l'invention martinienne son équilibre classique imperturbable tout en laissant resplendir la couleur, la richesse rythmique et la vitalité qui la rendent unique. Diapason
L'interprétation des Suites pour violoncelle de Reger par Michaela Fukačová est très belle. Son timbre et sa tessiture harmonique sont riches et homogènes, la précision et la vélocité de ses articulations permet de rendre intelligibles les développements contrapuntiques les plus enchevêtrés et la conduite de son discours n'est jamais didactique ou académique, mais est au contraire portée par une flamme tout à fait... brahmsienne. ...Michaela Fukačová est là, souvent d'une simplicité bouleversante qu' elle anime et illumine de l'intérieur, et d'une humeur finement enjouée où elle fait admirer la diversité harmonique de ses pizzicati. Un disque tout à fait recommandé qui surprendra les admirateurs de Bach et les amateurs de violoncelle. Répertoire
Le Concerto pour violoncelle et orchestre, opus 104, de Dvorak, trouva par Michaela Fukačová une très belle interprétation. Jouant avec une parfaite technique, la jeune artiste tchèque apporta une note de mélancolie et de nostalgie à cette musique de son pays. Le deuxième mouvement Adagio ma non troppo était chargé d'émotion, audible et même visible, le plus beau moment de la soirée. Leos Svarovski accompagna la soliste avec beaucoup de soin et d'attention, c'était du beau Dvorak. Strasbourg
On se rappellera longtemps de la violoncelliste Michaela Fukačová qui fut l'héroïne des Variations sur un thème rococo de Tchaïkowsky, page admirable aussi bien sur le plan de l'inspiration que sur celui de l'orchestration. L'Orchestre symphonique neuchâtelois, placé sous la baguette de son chef titulaire Théo Loosli, a fait une belle salle hier soir grâce à son programme et grâce aussi à cette soliste qui émerveilla le public par son jeu puissant, doublé d'une finesse sonore peu commune, et surtout par sa profonde musicalité émouvante de sensibilité et d'élégance. Que ce soit dans les Variations ou encore dans la délicate Piezzo capriccioso du même Tchaïkowsky, Michaela Fukačová fit preuve de son métier absolu et de sa virtuosité éclatante donnant ainsi à ces partitions un relief saisissant et une présence subjuguante. Quant à la sonorité... quelle bonheur d'écouter le violoncelle chanter de cette voix à la fois légèrement rauque et profonde, puissante et caressante. Merci Madame... et vivement votre retour sur la scène du temple du Bas. L'Express, Neuchâtel
Michaela Fukačová er en kunstner i ordets fulde betydning - en skaber, der fylder lyd med liv og gør den til musik. Hendes bue får instrumentet til at synge en bevinged sang, der med flammende intensitet printer sig ind i den lyttendes bevisthed.
Politiken
Intet synes at standse hendes ytringskraft. Ikke mange af de solister, jeg gennem de sidste år har hørt, er gået så direkte til sit instrument og har vokset sig så forbavsende sammen med sagen. Information
Hendes toner er rene, store, runde, varme, men hvor andres toner finder hvile og ro midt i denne skønhed, så er Fukačová's toner som tusindben med en uudgrundelighed af facetter og nuancer. Hendes overtone-rigdom har jeg ikke hørt mage til. Fyens Stiftstidende
Michaela Fukačová visade sig ha alt man kan kräva av en stor solist - stor spännvidd i sit temperament, gedigen teknik och en stor och levande variabel ton.
Västerbotten Folkblad
Jovist byder Fukačová på en rummelig cellotone og en suveræn teknik. Men hun kommer med mere end flot spil. Hun er en ildsjæl, der får musikken til at brænde sig ind i publikum. Politiken
Drömmande, melodiskt och kosertant dramatiskt tolkades Dvoraks h-moll koncert av den i Danmark bosatta tjeckiska cellisten Michaela Fukačová. Med kvinnlig grace och konsertant energi där så tarvades trakterede hon sitt instrument och trollband publikum i 37 minuter. Folkblad
Cellisten Michaela Fukačová har noget, som ikke er en selvfølge for musikere. Hun har noget på hjerte. Hun vil fortælle, skabe drama, rive publikum med sig i sin fascination af musiken. Berlingske Tidende
Mest betaget var jeg af cellisten Michaela Fukačovás glitrende spil i David Poppers "Ungarsk rhapsodie". Hun forenede temperament, virtuositet, sødme og entusiasme. Fukačovás mesterlige spil stod i skarp kontrast til koncertens humoristiske "falde -på- halen- numre". Fyens Stiftstidende
VENDSYSSEL FESTIVAL Odense Chamber Players Fremragedende strygerkunst
...Mellem Nielsen og Dvorak hørte vi koncertens absolutte højdepunkt, en cellokoncert af Haydn. Manden skrev jo godt, men meget, og man kan godt spørge, om hans musik kan sige et 2005-menneske noget. Svaret fik vi af solisten Michaela Fukačová, som leverede en version fuld af passion og vildskab, men også med meget stor ynde og indlevelse. Det var ganske enkelt noget af det bedste, der er hørt på disse breddegrader i lang tid. Hvor er det godt, at store musikere som Fukačová har slået sig ned i dette land... 15-08-2005 Nordjyske Stiftstidende Evanthore Vestergaard
Overdådigt og passioneret Michaela Fukačová og Katrine Gislinge er to af Danmarks største solister - og at høre dem sammen er overdådigt. Det er så tydeligt, at de trives i hinandens selskab. De har samme passionerede forhold til musikken - om end deres udtryk er vidt forskellige. Cellisten Fukačová spiller med lukkede øjne og et saligt smil om læberne og nyder musikken i fulde drag. Pianisten Gislinge er anderledes sitrende og dramatisk i sit spil. Schumanns diverterende "Stücke im Volkston" spændte fra folkevisens ligefremme djærvhed over den stilfærdige ynde til flammende iver. Efter Schumann fulgte to stykker af Dvorák, hvor især "Rondoen" stillede skarpt på den ophidsede "dialog" mellem de to musikere. Dvorák er også de store følelsers komponist, og i "Klid" udforsker han sentimentaliteten - ikke som et postulat men som en tilstand. Johannes Larsen Museets Fazioli-flygel var næsten for småt til en koncert som denne, for Michaela Fukačovás cello har en så stor og rig lyd, at flygelet kom til at virke spædt. Dét rådede Katrine Gislinge dog bod på i Sjostakovitj' "Sonate", hvor den spinkle kvinde i ordets bedste forstand tævede tonerne ud af flygelet. Ekspressivt og furiøst - men en anelse falmende mod slutningen. Tjajkovskijs "Pezzo capriccioso" er et bravurnummer for en cellist af Fukačovás kaliber. Her er slavisk temperament, fuglefløjt og bjergtagende skønhed. 12-09-2005, Fyens Stiftstidende Lene Kryger
Prim hrála Fukacová ...tentokrat skutecne strhujici kreaci, o niz se zaslouzila ctyriatricetileta Michaela Fukacová. Ta se nam predstavila v Martinu 1. violoncellovem koncertu, jehoz civilne zhmotnely a hned zas neskonale hravy hudebni proud z 30.let, ... tlumocila s takovou spontanietou a vyrazovym tahem, ze to az bralo dech. Hovorit o nejakem bytostnem ztotozneni se s hranou hudbou (vzpomenme uchvatneho kontrastu, jehoz dosahla pri nastupu druhe myslenky vstupni vety) je myslim v tomto pripade nadbytecne, presto bych rad upozornil na vskutku vzacnou zretelnost pasaze, figury ci dvojhmatu, na blyskava sforzata v rytmickych partiich nebo na presne "trefeny" sentiment valive kantileny Andante. Na nektere momenty teto kreace asi nezapomenu nikdy. Mam na mysli onu maximalne rozvrasnenou gradacni spiralu kadencniho monologu 2. vety, zvlaste okamzik, kdy se k solovemu violoncellu pridava solova viola. Dodejme, ze jak posluchaci, tak kolegove z orchestru dobre rozpoznali, ze slo o interpretacni svatek. To, ze solistka dokazala takovy pocit vyvolat nikoli prostrednictvim Dvoraka nebo Cajkovskeho, nybrz prostrednictvim skladby pulsujici rytmem tohoto stoleti, povysilo hodnotu jejiho vykonu na dvojnasobek.
Hudebni rozhledy 1994
...zvlaste mimoradne talentovana Michaela Fukacová. Pri jeji hre sal skoro nedychal. Velmi citlive vyuzivala chvejive vibrato, pro Sukovu hudbu velmi prihodne, oslnovala vybornou tonovou kulturou, perfektnim frazovanim a intonaci. Spolecne s Panenkou udelala z naladotvorne miniatury, Balady op.3 c.1, velkolepe dilo.
Harmonie
Interpretacni umeni M. Fukacove je nutno hodnotit slovy nejvyssi chvaly: brilantni technika, lahodny a kultivovany ton, dokonale cista intonace, to vse tvori zaklad projevu, ktery strhuje dynamickou a barevnou propracovanosti, elegantnim modelovanim frazi i noblesou celkove konstrukce. Brnensky Vecernik
Jednim z hlavnich magnetu vecera bylo nepochybne vystoupeni Josefa Suka a Michaely Fuka?ove, kteri se ujali interpretace solovych partu Brahmsova Dvojkoncertu. Zrala zkusenost houslisty v jejich spolecnem umeleckem projevu znamenite souzni s mladistvym zapalem violoncellistky: oba se dokazali navzajem prizpusobit s takovou mirou respektu, ze vysledny dojem z jejich spolecneho umeleckeho projevu byl impozantni. Zminovat se o jednotlivostech je v takove souvislosti zbytecne, nebot Brahmsuv Dvojkoncert zaznel v Brne v provedeni, ktere lze celkove oznacit jako vrcholnou interpretacni lahudku.
Rovnost
Michaela Fukacová v Brne opet zazarila Michaela Fukacová se zhostila technicky i interpretacne narocneho partu verne sve jedinecne povesti. Rychle a technicky narocne krajni vety zahrala ve sviznem tempu s nevidanou technickou bravurou, kdy sebenarocnejsi mista pusobila v jejim podani lehce az hrave. Totez plati i o zvladnuti rytmiky a intonace, ktera je v Martinu dilech tohoto obdobi velmi narocna. Tvrdi se, ze mistr se ukaze v komorni hudbe a pomalych orchestralnich vetach. A skutecne: Michaela Fukacová zahrala druhou vetu nesmirne muzikalne co do vystavby frazi i dynamiky, s prakrasnou barvou nastroje, jakoby na kazdem jednotlivem tonu stala cela skladba. Nespornym zazitkem byly i kadence jednotlivych vet. Mladá fronta Dnes
Plzenskou filharmonii hrala violoncellistka svetove urovne Vrchol vecera byl ve vystoupeni ceske violoncellistky Michaely Fukacove. Umelkyne strhla svym vykonem publikum k intenzivnimu prozivani nesmrtelne krasy Dvorakovy hudby - ma neobycejnou citlivost pro plasticitu hudebnich myslenek, je vybavena vynikajici technikou, dovede uplatnit zenskou nehu i muzsky vyraz. Byl to skutecne neobycejny zazitek, radi jsme si poslechli v pridavku hudbu ze solovych suit J.S. Bacha i ukazku jejiho umeni interpretovat stylove barokni kompozice. Plzensky denik, leden 2001
Violoncellistka koncertovala s nadhledem zralé umelkyne Michaela Fukacová, žijící vDánsku a pusobící na svetových pódiích, interpretovala violoncellový koncert c. 1 a moll Camilla Saint-Saënse s dokonalým nadhledem zralé umelkyne: propujcila mu uslechtilý tón, brilantní techniku a kristálove cistou intonaci, ale predevesím vyváženost formy a strhující hloubku výrazu. Rovnost, 17. 3. 2001
Netradicne až po prestávce prisla rada na sólový koncert. Michaela Fukacová prednesla vynikajícím zpusobem Saint-Saënsuv cellový koncert, a úspesne se tak poprala s populární Rossiniho predehrou, která koncert poté uzavrela, o pomyslnou úlohu zlatého hrebu. Koncert postrádá okázalá efektní místa, místo toho žádá od posluchacu i sólistky jistý ponor. Ta byla po technické stránce skvele pripravená a obtížné stupnicové behy i oktávove zdvojené melodie zvládala bez nejmensích obtíží. Velice presná byla její intonace, a to i v nejvyssích polohách, kde se vykolejení cellistum promíjejí. Dynamické polohy volila spíse tlumené, neusilovala o hlasitost. Fukacová je typem umelkyne spromyslenou koncepcí díla a dobrým porozumením. I pri perfektním zvládnutí vsech technických bariér lze totiž tuto krehkou hudbu podat nezáživne a nudne. Vtomto prípade vsak bylo zaujetí Fukacové natolik strhující, že by se težko hledal nekdo, kdo by to dokázal lépe. Mladá fronta Dnes, 19. 3. 2001
Ve Dvorákove cellovém koncerte se predstavila Michaela Fukacová. Svým výkonem opet ukázala nejen vysoký umelecký standard, nýbrž predevsím podivuhodnou osobitost jejího interpretacního stylu. Pokud by si kdo troufl sepsat pojednání o ženství v hudbe, mela by Fukacové hra patrit k duležitým príkladum tohoto výlucného zdroje vroucnosti. Skromnost, moudrost a vubec celková vyzrálost, díky nimž doslova splývá s onemi typickými návaly dvorákovské nehy a stesku, je i pro recenzenta zcela odzbrojující. Fukacová se v nejvypjatejsích virtuózních pasážích dokáže oprostit od casto vídaných neurotizujících sklonu a zustat zcela klidná. Vecer se tedy náramne vydaril. Památka fenomenálního violoncellového pedagoga, zesnulého profesora Bedricha Havlíka, kterému byl koncert venován, tak byla navýsost dustojne uctena. Mladá fronta dnes, 17. srpna 2001
Zahájení festivalu se uskutecnilo ve stredu ve znamení vzpomínky na náhle zemrelého vynikajícího violoncellistu, pedagoga JAMU a organizátora Bedricha Havlíka. Vsymbolické souvislosti zde prednesla Dvorákuv jímavý Violoncellový koncert h-moll Havlíkova žákyne Michaela Fukacová, pusobící radu let v Dánsku a koncertující na svetových pódiích. Pri interpretaci casto hraného, zpevne melodického partu neupadla do obvyklých líbivých stereotypu, ale vnesla do nej obdivuhodne vyzrálou neotrelou citovost. Dvorákem vloženou zjitrenost nad smrtí bývalé lásky prohloubila steskem zodchodu významného soucasného hudebníka i demonstrací vrelého vztahu k jeho lidským hodnotám. Strhující výrazovost predevsím lyrických poloh stavela na jemné práci s tónovými a silovými elementy a vsestranné technické preciznosti.
Brnenský a jihomoravský den, 17. srpna 2001
Dirigent Kout nabídl ojedinelý zážitek Strauss a Šostakovic, jaké hned tak neuslyšíme - i tak by se dal charakterizovat pátecní koncert Ceské filharmonie. Pod taktovkou Jirího Kouta vystoupila i violoncellistka Michaela Fukacová žijící trvale v Dánsku. Pri provedení Dona Quijota Richarda Strausse osvedcil Jirí Kout podobný cit jako pri svých povestných nastudováních Ružového kavalíra. Melo jemnou muzikálnost, výrazovou cistotu, peclivé a pointované frázování. Michaela Fukacová prednesla svuj part s noblesou a podmanive krásným tónem a ani filharmonikové nezustávali pozadu. Lidove Noviny, brezen 2005
Michaela Fukacová a Jirí Kout s orchestrem v dokonalé symbióze
Oba abonentní koncerty Ceské filharmonie v prvním breznovém týdnu (3. a 4. 3.) hostily dva významné ceské umelce, žijící již léta v zahranicí: stále puvabnou a temi nejvetšími superlativy snad ve všech kritikách provázenou violoncellistku Michaelu Fukacovou žijící již dvacet let v Dánsku, a vnejškove okázalých gest prostého a pritom umelecky na výsost vyzrálého dirigenta Jirího Kouta. Pripocteme-li k tomu atraktivní program, byt nakonec bez puvodne plánované Symfoniety pro smycce Krzysztofa Pendereckého sestaveného pouze z dvojice del Richarda Strausse (Don Quijote, symfonická básen op. 35) a Dmitrije Šostakovice (Symfonie c. 1 f moll op. 10), jednalo se o koncert, na nemž by každý hudbymilovný posluchac mel být; odmena za opuštení vyhrátých domovu a leckdy strastiplnou cestu mrazivou Prahou opravdu stála za to. Vecer zahájila symfonická básen op. 36, Don Quijote Richarda Strausse, tedy žánr, který byl Straussovi v oblasti symfonické tvorby rozhodne nejbližší. Skladatel, který ji urcil pro velký symfonický orchestr s nárocnými sólovými partiemi violoncella a nekolika menšími, nicméne obdobne obtížnými sóly violy, básen zkomponoval pro tento útvar zcela netradicní formou tématu s variacemi, kdy presne vypsaný program u každé z jejích cástí vytvárí jakousi barevnou radu ilustrací k Cervantesovu románu. Michaela Fukacová, která vstoupila na pódium v efektním cerveném kompletu, zahrála svuj part opravdu krásne. Hutný a sytý zvuk jejího violoncella – díla italského nástrojare Carla Tononiho z roku 1729 – se s bohatými, barevne prokombinovanými valérami orchestru nejen ústrojne propojoval, a tak se v nekterých cástech prímo stával jejich integrální soucástí, ale podle toho, jak mu to Straussova partitura umožnovala, i strídave vyplouval nad celkovou orchestrální masu v plné kráse dominantního sólového nástroje. Pritom oslnovala nejen sólistcina bravurní technika, krištálove cistá intonace a ušlechtilá krása tónu, ale i presvedcive podaný a širokou škálou i tech nejjemnejších nuancí provázený bohatý výraz, který Straussovu dílu v celém jeho prubehu propujcila. V symbióze s podobne vedeným a do všech výrazových detailu propracovaným orchestrem (byt jsem se neubránila dojmu, že tak nárocné dílo by prece jenom vyžadovalo o neco více zkoušek, než je bežný limit), i výbornými, vroucností a podmanivou barvou tónu provázenými sólovými vstupy koncertního mistra viol, Jaroslava Pondelícka, vznikla umelecky presvedcivá kreace, na níž budu ješte dlouho vzpomínat.
Hudebni Rozhledy, duben 2005 Hana Jarolímková
Ve finále vecera na sebe strhla nejvetší pozornost hostující sólistka violoncellistka Michaela Fukacová. Její provedení Koncertu C dur Josepha Haydna bylo strhující, doprovázející soubor Barocco sempre giovane však také dostál své povesti. Byla to vzorová ukázka dokonalé komorní souhry a vzájemné inspirace. Denik, unor 2010